Reynek

Znovu zrození

Výstava – O výstavě

Paralely osudů Chagall / Reynek

V životech Marca Chagalla a Bohuslava Reynka lze najít řadu styčných bodů. Snad i proto mnohá jejich díla vyzněním a poetikou obdivuhodně korespondují...

  • Celý život se inspirovali svými rodišti – Chagall Vitebskem, Reynek Petrkovem.
  • Měli problémy s původem. Chagall byl diskriminován kvůli židovství, Reynek nesl cejch statkářského synka.
  • Spojoval je vztah k Francii. Reynek z francouzštiny překládal, přivezl si z této země manželku, a dokud to bylo možné, často zde pobýval. Chagallovi se Francie stala novým domovem.
  • Byli básníci. Reynek byl i mistrem slova, Chagall „básnil“ obrazy, grafikami, keramikou, vitrážemi. Oběma bylo vlastní umění imaginace a upřednostňování hloubky výpovědi nad formální bravurou. Spojovala je výrazová prostota, poetičnost, lidskost...
  • Jejich manželky byly literárně činné. Suzane Renaudová byla básnířka a překladatelka z francouzštiny. Bella Rosenfeldová přeložila z jidiš do francouzštiny manželovy vzpomínky Můj život. Nejznámější kniha Burning Lifes z roku 1939 byla vydána až po její smrti.
  • Mohutným tvůrčím impulsem v pozdějších etapách tvorby byla Reynkovi i Chagallovi bible. Český tvůrce ji uchopil zejména grafikou suché jehly. Výjevy z evangelia zasazoval do petrkovských reálií. Chagall biblické příběhy ztvárňoval vícero technikami, jimž dominovaly lept a barevné litografie. Starozákonní hrdiny viděl lidskou optikou, bez božské aury. Trochu připomínají jeho spoluobčany z Vitebsku.
  • Oba unikli zákopům první světové války. Reynek přijetím práce adjunkta, Chagall na úřednickém křesle na ministerstvu. Sloužili jako civilisté.
  • Prchali před druhou světovou válkou. Reynek byl Němci vyhnán ze svého statku a přebýval u nakladatele Floriana. Chagall musel až do USA.
  • Nerozuměli si s komunisty. Reynkův postoj byl jasný, neboť mu znárodnili statek. Jeho tvorba poté sice nebyla zakázána, ale také ne povolena. Chagall nejprve pro věc komunismu zahořel, avšak záhy uznal, že šlo o omyl. Do konce života se již netajil antikomunistickými postoji.
  • Víra jim byla nejen zdrojem útěchy a obohacení duše, ale i četných problémů. Reynek pro ni byl trnem v oku režimu. Chagall byl zase pro židy málo ortodoxní a pro křesťany příliš židovský. O celoživotní diskriminaci v mnoha různých podobách

Pramen znovuzrození

Exkluzivní expozice celoživotního výtvarného díla Bohuslava Reynka

Vůbec poprvé je výtvarné dílo básníka a grafika Bohuslava Reynka vystavováno v celé své bohatosti. Včetně nikdy nezveřejněných a nově objevených prací. Tak, abychom v plné síle pochopili jeho vývoj, zrání a hloubku. Nechali se oslovit a opustili výstavu bohatší o vědomí a víru, že základní lidské hodnoty a city ještě existují. Když nikde, v díle Bohuslava Reynka určitě. Můžeme z nich pít vnitřní sílu jako z léčivé pramene. A zažít znovuzrození. I kdyby to mělo být znovuzrození jednoho jediného z citů, o nichž jsme si mysleli, že v nás už vyhasly, je to hodně. Víc než hodně.

Poselství Bohuslava Reynka je schopno oslovovat národy napříč kontinenty. Vyklenout pomyslný oblouk něhy, pokory a souznění mezi různými, často i zdánlivě velmi odlišnými kulturami. Hodnoty, které z jeho grafik vyzařují, jsou totiž obecně lidské, nadčasové a bez hranic. Ať už jsou to láska, hledání krásy v prostotě, očistná síla odpuštění nebo víra v jedinečnost duše každého stvoření.

Přesto jde o osobnost, která je doposud světu prakticky neznámá. A nejen světu, i většině z nás. K naší škodě. Přitom je Bohuslav Reynek umělec, jehož je možné bez váhání zařadit po bok fenomenálních tvůrců, jako byli Marc Chagall či Georges Rouault. Na rozdíl od nich navíc spjatá s naším kulturním kontextem, s krajinami pocitů, které známe.

Znalci, kunsthistorici a sběratelé umění už Reynkovo výtvarné dílo objevili a docenili. Výběr z grafických listů zhlédlo v Pekingu 58 000 návštěvníků. Několik výstav, které se konaly po roce 1989, mělo pozitivní odezvu. Stále však jde o hlas volajícího na poušti. Ti, jejichž duši je posílení lidstvím Bohuslava Reynka nejvíce třeba, jej neslyší. Nemají možnost, protože média, školy i veřejnost jako taková dosud Bohuslava Reynka nevnímají jako velkého umělce, k jehož dílu se je třeba pravidelně vracet. Jako k prameni.

Vy jste nyní u pramene. Byť nikdy nevyschne, teď máte jedinečnou příležitost napít se z něj opravdu zhluboka. Tak jako nikdy předtím a pravděpodobně ani potom…

Slovo kurátorky

Osudy a dílo Bohuslava Reynka jsou již celkem dobře známy.Je však evidentní,že význam tohoto geniálního hledače hodnot s postupujícím časem roste. Hledají ho a nalézají ti, jejichž potřeby souzní s usebraností nitra a potřebou samoty. Samoty, která se nejen dá snést, ale z níž jdeme zpět do reálného světa posíleni a očištěni, schopni vidět alespoň na čas ze života víc než jen zoufalý zápas o věci vezdejší.

Tato výstava si vzala za své očistit Reynkovo dílo od nánosů, které se po desetiletí usazovaly na jeho tvorbě, od představ před světem uzavřeného podivína ryjícího za ranního kuropění svoje desky. Představujeme ho v jeho navýsost lidské podobě, jako člověka žijícího v reálném světě, vášnivého, milujícího.

Vystaveno je grafické dílo, jež vzniklo v petrkovském „ateliéru“, v kuchyni u kamen. V grafických listech se odráží celý Reynkův svět – stěžejní jsou krajiny, zátiší, biblické motivy, výjevy každodenního života. Reynek skrze grafiku se snaží uklidnit své vize, inspirován vírou vycházející přímo z Bible, ze staré zbožnosti. I tyto náměty jsou zasazeny do bezprostředního okolí statku, Bible je přenesena do zahrad petrkovských. Ve svých grafikách oživuje věci, rostliny i sluneční paprsky. Klade rovnocenně citlivost a sílu vyjádření vedle hloubky emocí a vše propojuje virtuozitou, dokonalostí a objevností v harmonický celek.

Snad mají pravdu ti kteří si troufají vyslovit odvážně: geniální diletant!

Reynkovou velkou inspirací byli i čínští malíři a básníci. K jeho srdci blízkým patřili především Tu Fu, Li Po a Lao-C´. I tak trochu na jejich počest si postavil v petrkovské zahradě malý altán, kde trávil své čtenářské chvíle. Nikdy se do Číny nevypravil, ač by velmi rád. Alespoň zprostředkovaně se do Pekingu dostal v roce 2012, kdy byl prostřednictvím Zdeňka Sklenáře představen Číně. Výstava se stala fenoménem a poukázala na univerzální povahu jeho díla. A nyní čínští malíři a básníci míří do Petrkova.

Vyrůstajíc obklopena vší tou nádherou, žiji si i nadále svůj život v petrkovském domě. Intenzivně, tajně, skrze dary z minula, obklopena záhadnými zvuky a jevy. Stále se tu prolínají grafiky s životem, vše zůstává ve své ryzí podobě od altánu přes barevné tabulky skla vchodových dveří. Jen, díky bohu, neutěšenost panství JZD už je pryč! K zachování genia loci petrkovského statku vedla naši rodinu myšlenka založit Nadaci Reynek, která bude pečovat o jeho odkaz a dílo. Hlavním záměrem je udržovat tento dům v podobě, jež známe z grafických listů mého dědečka. Dalším z důležitých cílů Nadace je i poskytování stanoviska k původu a pravosti díla Bohuslava Reynka, neboť výskyt fals je v poslední době enormní. Ve snaze vyhovět všem zájemcům o pořádání výstav byla z pozůstalosti zapůjčována veškerá díla a to včetně tiskových matric. Ne všechny pořádající však vedla jen snaha představit Reynkovo dílo. Krokem založit Nadaci se chce naše rodina vypořádat se spekulacemi týkajících se pozůstalosti a nadále věnovat odkazu Bohuslava Reynka i do budoucích let kontinuální péči.

Protentokrát výhradně obrazová, dosud nejrozsáhlejší a nejkomplexnější výstava z pozůstalosti ve Valdštejnské jízdárně i vydání Bible představují mého dědečka především jako výtvarného umělce pro něhož byla grafika jedním z prostředků k malbě.

Věřím, že umožní nejcitlivějším zaslechnout básnický rytmus v nich obsažený.

Záštita

Nad expozicí převzala záštitu nejvyšší duchovní autorita v České republice – kardinál Dominik Duka OP, 36. arcibiskup pražský, metropolita a primas český.

Nad expozicí dále převzal záštitu ministr kultury Mgr. Daniel Herman.

Tvůrci výstavy

Veronika Reynková

*1975 / Havlíčkův Brod / kurátorka

Veronika Reynková je stejně jako její dědeček Bohuslav renesanční osobností mnoha talentů. A stejně jako její předci cítí, že to nejcennější na uměleckém díle je poselství duše tvůrce, jež je v něm skryto. Za své poslání si proto zvolila péči o dílo prarodičů. Aby nebylo zapomenuto, znova a znova ožívalo a oslovovalo další generace. Název výstavy REYNEK – GÉNIUS, NA KTERÉHO JSME MĚLI ZAPOMENOUT je tedy výstižným odrazem jejích snah.

Veronika Reynková je dcerou fotografa Daniela, staršího z Bohuslavových synů. I ona je věrná rodnému kraji u Havlíčkova Brodu. V roce 1994 zde založila první knihkupectví, rok poté Literární čajovnu Suzanne Renaud, která je činná také jako nakladatelství. Byť nese jméno Veroničiny babičky, francouzské básnířky, jejímuž dílu se v Čechách dosud nedostalo zaslouženého ohlasu, pečuje o tvorbu všech členů rodu. Věnuje se také překladům z francouzštiny strýce Jiřího.

Stejnou pozornost jako dědečkově literárnímu odkazu věnuje Veronika Reynková také jeho výtvarným dílům. Iniciovala, zorganizovala nebo se podílela na organizaci řady výstav jeho grafik. Kromě toho stačila v Havlíčkově Brodě otevřít další knihkupectví a kavárnu. Protože nejen poezií živ je člověk. Byť by to bylo krásné…

Nadace Reynek

*2013 / Praha / patron

O dílo a odkaz Bohuslava Reynka nově pečuje také nedávno založená Nadace Reynek. Idea institucionální podpory se zrodila v souvislosti s koncipováním projektu Znovuzrození. Záhy bylo více než zřetelné, že je dílo Bohuslava Reynka takovým fenoménem, že si zaslouží nejen reprezentativní „znovuzrození“ formou stejnojmenné výstavy, ale intenzivní kontinuální péči a ochranu. A to včetně ochrany genia loci, jež je spojeno s místy umělcova života a tvorby.

Nadace hodlá dílo Bohuslava Reynka spravovat dlouhodobě, systematicky a ve všech ohledech. Od dokumentace a katalogizace, restaurování, odhalování falzifikátů až po popularizaci, vydávání publikací, pořádání výstav a osvětovou činnost. Cílem těchto snah je vydobýt této osobnosti v povědomí veřejnosti místo, které jí nepochybně náleží.

Richard Fuxa

*1966 / Praha / ideový spoluautor a donátor

Jeden z průkopníků reklamy v Čechách devadesátých let. Založil, vlastnil a řídil agenturu Ark Communication, kterou provázal se sítí WPP. Řídil také reklamní skupinu společností sdružených pod agenturou Ark Thompson a Mindshare.

Inklinace k velkým projektům a rostoucí víra ve vizuální sdělení jej v roce 1998 vedly k založení společnosti BigBoard. V roce 2011 ji rozšířil o konkurenční News Outdoor a v roce 2012 o outdoor akzent.

Vyvrcholením dosavadních snah Richarda Fuxy v oblasti umění bylo zorganizování výstavy Ivan Lendl: Alfons Mucha. Událost nejen sezony, ale pravděpodobně také dlouhých desetiletí minulosti i budoucnosti. Expozice poprvé představila Čechům kompletní sbírku populárního tenisty Ivana Lendla, dlouholetého sběratele děl Alfonse Muchy. Výjimečná byla nejen obsahem – šlo o světovou premiéru –, ale také velkorysým stylem propagace.

Výstava REYNEK – GÉNIUS, NA KTERÉHO JSME MĚLI ZAPOMENOUT je opět reprezentativní, a tudíž realizačně velmi náročnou expozicí zásadního významu, jež se i díky Richardu Fuxovi nepochybně zapíše do dějin české kultury.

Nadační fond Richarda Fuxy

Fond, který se zaměřuje na donátorskou činnost v oblasti výtvarného umění. Richard Fuxa je jeho zakladatelem a hlavní hybnou silou. Záběr aktivit fondu je velmi široký, zahrnuje podporu současných solitérních umělců i hnutí a skupin. Nezapomíná však na minulost a napravuje dluhy, jež společnost vůči mnohým výtvarným umělcům má. A to jak formou popularizace jejich díla, tak péčí o něj. Kompletuje sbírky, podporuje badatelské a restaurátorské projekty ap. V současné éře je Nadační Fond Richarda Fuxy pravděpodobně jedinou institucí svého druhu, která je schopná iniciovat, zaštítit, zorganizovat a mediálně zpropagovat monumentální akce typu výstavy REYNEK – GÉNIUS, NA KTERÉHO JSME MĚLI ZAPOMENOUT. Zajistit, aby přinesly hluboký zážitek nejen několik stovkám zasvěcených, nýbrž stovkám tisíc návštěvníků.

Galerie Zdeněk Sklenář

Prestižní soukromá galerie, která již třiadvacet roků velmi úspěšně reprezentuje naše i zahraniční umělce po celém světě. Stála u zrodu nového svobodného trhu s uměním v Čechách, pomáhala jej formovat a zapojovat do evropského a záhy také globálního kontextu. Od počátku 90. let soustavně představuje také dílo Bohuslava Reynka a pečuje o zatím nejrozsáhlejší sbírku grafik z jeho pozůstalosti.

Zdeněk Sklenář, zakladatel a majitel galerie a zároveň synovec a jmenovec jednoho z našich nejvýznamnějších malířů 20. století, již uspořádal přes 200 výstav. Současně působí jako nakladatel, vydal několik desítek svazků. Nejen katalogy a monografie, obrazové publikace, ale dokonce i pozoruhodná beletristická díla a literaturu faktu. Milovníky grafiky si získal vydáváním jedinečných alb serigrafií osobností současné malby, jako jsou například Karel Malich či Zdeněk Sýkora.

Momentálně patří k jeho nejmilejším projekty vytvářené ve spolupráci s Čínou. Odbornou i laickou veřejností jsou rovněž oceňovány mecenášské a filantropické aktivity Galerie Zdeněk Sklenář, jimiž pomáhá v jiných než uměleckých sférách.

BigMedia, s. r. o., člen skupiny BigBoard

Společnost, která je zakladatelkou české outdoorové reklamy. Od svého vzniku v roce 2001 usiluje nejen o maximální spokojenost klientů, ale také o intenzivní profesionální růst. Neustále vyvíjí nové cesty a způsoby, jak proměnit ulice a veřejná prostranství v galerii každodenní inspirace. Její prémiové nosiče jsou vyhledávány nejvlivnějšími firmami a institucemi společenského života.

Dlouho sbírané zkušenosti dává BigMedia v posledních letech také do služeb umění. Zajistila například mediální věhlas a výstavě Ivan Lendl: Alfons Mucha, jež se konala na jaře roku 2013.

Nyní BigMedia spoluorganizuje expozici REYNEK – GÉNIUS, NA KTERÉHO JSME MĚLI ZAPOMENOUT, projekt překypující duchovní silou a lidskostí. Její umění propagace je zárukou úspěchu.